Peněžní jednotkou České republiky je tedy koruna. Slovo „koruna“ v češtině znamená „koruna“ – symbol kdysi neotřesitelné královské moci. Vůbec první mincí v českém království byl stříbrný dinár, uvedený do oběhu v roce 955. Následně však někteří bezohlední vládci státu začali se slitinou stříbra míchat měď a mince začaly rychle ztenčovat, čímž ztratily více než polovinu své nominální hmotnosti. Aby nedošlo ke zmatkům a naprostému chaosu v peněžním systému, začal král Přemysl Otakar v roce 1210 razit nové mince, na kterých byl vyobrazen český lev. K výrobě těchto peněz byly použity tenké pláty stříbra (jejich jméno v latině znělo jako bractea). Jsou v oběhu více než sto let.
Za vlády krále Karla IV. byly oblíbené stříbrné mince, které se razily ve městě Gall. Následně podle svého vzoru vyrobili drtivou většinu maličkostí, které byly v té době v Evropě v oběhu. Samotné mince se nazývaly haléře. Úplně první velké stříbrné mince se objevily až v roce 1518 a počátek jejich ražby vedl k objevení velkých stříbrných dolů v Joachimsthalu. Peníze vydávané v této oblasti dostaly patřičný název – yohimstalers. Ale zdá se, že to bylo tak těžké vyslovit, že to bylo brzy zkráceno na thaler (množné číslo: thalers). Dolar, který je peněžní jednotkou řady států (USA, Kanada, Austrálie atd.) – přesněji toto slovo samo o sobě není nic jiného než odvozenina od slova „taler“.
Měnový systém Evropy v těch letech byl velmi složitý. V České republice, která byla součástí Rakousko-Uherska, byla v roce 1882 zavedena vlastní peněžní jednotka. Říkalo se jí koruna a dělilo se na 100 haléřů. Tato měna byla přijata samostatným Československem v roce 1919. Po rozdělení ČSFR na dva státy v roce 1993 vznikla v samostatné České republice Národní banka. Od tohoto okamžiku byly na československé bankovky stále v oběhu v nominálních hodnotách 100, 500 a 1000 korun nalepeny zemské známky.